Historie obce

Historii osady Borová, dříve Heneberky, je třeba začít sledovat od počátku historie samotného Hlučínska. Víme, že nástupkyně rakouského trůnu, císařovna Marie Terezie, prohrála válku s pruským králem Fridrichem II. Rakousko tak muselo postoupit Prusku značnou část Slezska. A tak se 11. června 1742 stalo Hlučínsko pruským územím.

Historické prameny uvádějí, že Heneberky vznikly parcelací bolatického dvora. Páni Eugen a Alois Henne ze šlechtického rodu Heneberků koupili Bolatice od pruského státu v roce 1874 za částku 41 tisíc tolarů a na její polnosti 3. června 1786 založili kolonii Hennebergdorf o rozloze 81 1/3 korců (1 korec je 0,2877 ha) půdy s 20 sedláky a 1 krčmou. Lidově se tak Borové říká Kolenije od slova kolonie. Název Heneberky je tak logicky odvozen od jména svých zakladatelů.

Dne 19. prosince 1822 dostala naše vesnice nového majitele. Alois Henne prodal Bolatice a Heneberky za 83.054 tolarů Eduardovi, knížeti Lichnovskému. Heneberky se postupně rozrůstaly a v roce 1830 zde žilo již 256 obyvatel.

V roce 1848 byla zrušena robota a lid se stal svobodným a volným. Za prací posléze začíná odcházet do Horního Slezska, Pruska a Ostravy. V tomto čase je vesnice často sužována neúrodou a přírodními katastrofami. Strážníkem, v té době nazývaným šandara, byl pan Heisig, který dohlížel na Bolatice, Heneberky a Dolní Benešov. Dle pruských předpisů, dbal na pořádek a ochranu obce spolu se starostou .

V roce 1855 je poklidný život obyvatel Heneberků přerušen hlasem zvoničky, která oznamuje požár. Hoří domek v místě, kde je dnes stodola Františka Hluchníka. Úplně shořelo 7 domků. Zakrátko v roce 1858 vypukl požár znovu a to u Chrobáčků, shořelo 13 domků a 4 výměnky. Skoro celé Heneberky byly zničeny a to včetně ovocných zahrad. Kníže Lichnovský ve snaze zabránit budoucím požárům chtěl osadu přemístit na jiné místo svého panství, ale obyvatelé nesouhlasili. Jako odvetu za neposlušnost nedal kníže dřevo ze svých lesů na stavbu nových domů a tak se muselo použít dřevo od Rothschildů.

V roce 1873 byla zahájena stavba silnice přes Bolatice na Chuchelnou. Nejen pro Heneberky měla tato stavba obrovský ekonomický význam.

Vznik naší historické zvoničky, dodnes umístěné na náměstíčku se datuje rokem 1874. Dnes nám však její tón oznamuje už jen úmrtí spoluobčana. Na její střeše je znak obce, který zobrazuje kohoutka na kopci. Je to erb našich původních zakladatelů.

Do roku 1893 byly Heneberky samostatnou obcí. Poté byly připojeny k Bolaticím. Posledním starostou byl p. Petr Fojtík. Razítko naší obce Heneberky se zachovalo až do roku 1943, kdy se během II. světové války ztratilo. Nacházelo se vždy u starosty obce Petra Fojtíka v jeho starém domku. Je jím orazítkována stará i nová kronika. Otisk tohoto razítka je i v Bolatické obecní kronice.

Od počátku vzniku vesnice zápasili naši předkové s nedostatkem vody. Až v roce 1906 a 1907, jak je uvedeno ve staré kronice, se na katastru barona Rothschilda nalezlo řešení s vodou. Tehdejší průzkumníci nalezli v lesíku v Šeču bohaté prameny s dobrou vodou. Jediná potíž byla, že vzdálenost od pramene k vesnici byla asi 300 m. Proto roku 1907 založili naši občané vodovodní družstvo a hned se obrátili na německou vládu s žádostí o příspěvek na zřízení vodovodu. Tento příspěvek byl od vlády povolen ve výši 10.800,- marek. Stavební práce na vodovodu převzal stavitel p. Alfréd Herde z Vratislavi. O náš první vodovod se velmi zasloužil také místní občan p. Jan Liška, krejčovský mistr, který ovládal velmi dobře němčinu slovem i písmem a vždy byl ochoten jednat s německými úřady. V roce 1908 byl vodovod skutečně vybudován. Voda poháněna benzínovým čerpadlem byla vedena z lesíka Šeča až do vesnice. Později, po zavedení elektřiny do vesnice, byla čerpadla předělána na elektrický pohon.

V roce 1913 bylo započato s dlážděním odbočky na Heneberky ze silnice Bolatice-Chuchelná. Bohužel, dláždění nebylo dokončeno.

1. srpna 1914 začala 1.světová válka, 2. - 3. srpna proběhla mobilizace, odvedeni byli všichni bojeschopní muži. Útrapy I. světové války neminuly ani naši vesnici.

Po válce se Hlučínsko stává krátce územím nikoho. Německé zřízení a zákony zde platily až do 4. února 1920, kdy bylo dle Versailské smlouvy Hlučínsko připojeno k Československé republice. Proběhla výměna marek za koruny v poměru 1:14.

Rozhodnutím okresního úřadu v Hlučíně ze dne 9.6.1923 byla na Heneberkách zřízena nová škola. Její stavba byla započata položením základního kamene 16.května 1926. Ještě téhož roku byla škola dostavěna panem stavitelem Oswaldem Gvoždíkem z Bolatic za cenu 15 000 Kč. Stavbu vedl stavební polír, místní občan p.Albert Liška.

V roce 1926 staví obchodník p.Herudek na náměstí dům s parní pekárnou, která zásobovala dobrým chlebem nejen Heneberky, ale i Bolatice, Bělou, Bohuslavice, Kobeřice.

V roce 1926 již bylo na Heneberkách 65 obydlených domů. Elektrické osvětlení bylo do vesnice přivedeno až okolo roku 1930.

Dne 21. ledna 1927 je založen Český hasičský sbor Heneberky. Starostou sboru se stal p. Jan Liška, místostarostou p. Rudolf Teuer, jednatelem p. Metoděj Hacar, velitelem p. Adolf Michalík a samaritány p. Arnošt Liška a p. Josef Holeš.

27. 2. 1928 zemřel kníže Lichnovský.

V témže roce bylo dokončeno dláždění odbočky na Heneberky ze silnice Bolatice-Chuchelná a naopak byla zahájena stavba hasičského skladiště. Stará hospoda p.Josefa Řehánka, která stála uprostřed náměstí je nahrazena novou. Na místě staré hospody byla později vybudována krytá požární nádrž.

1930 - sčítání lidu: Heneberky mají 400 obyvatel a 71 domů. V důsledku pozemkové reformy zvýšily výměru svých pozemků z 30 ha na 115 ha.

V roce 1933 byla dokončena elektrifikace obce.

V říjnu roku 1938 obsadila obec německá vojska. Ve školách se začíná vyučovat německy, v kostele se káže rovněž německy. Mění se nápisy na obchodech a úřadech.

Dne 1. září vypukla 2. Světová válka. Byly zavedeny potravinové lístky a sedláci museli odvádět ,,kontigent´´ ,to byly tzv. předepsané dávky. Obec zasáhly další válečné útrapy a tragédie. Mnoho mužů padlo na bojištích. Při osvobozování, v dubnu 1945, je 70 % obce zničeno. Díky píli našich občanů probíhala obnova obce velmi rychle.

V roce 1946 musejí opustit své domovy 4 rodiny, které jsou vystěhovány do Německa. Je zakázáno mluvit německy, pod hrozbou trestu. Na základě písemných žádostí se obyvatelům vydává osvědčení o čs. státním občanství.

Dne 3. září 1947 byl do obce zaveden telefon. Veřejná stanice je umístěna v hostinci U Řehánků.

V únoru roku 1948 byl převrat a k moci se dostali komunisté.

K přejmenování Heneberků na současný název Borová došlo v roce 1949.

V roce 1949 je do obce zaveden obecní rozhlas.

V roce 1952 dochází ke sloučení JZD Borová a JZD Bolatice. Staví se vepřín u Seča.

V roce 1955 začíná vysílat ostravská televize. První televizory mají obrazovku velkou asi 20*25 cm.

Roku 1960 začíná stavba obchodu Jednoty. Prodej je zahájen 15.11.1961 a prodejna je samoobslužná.

V roce 1964 byla zakázána výstavba v obci. Výstavba se má soustřeďovat do střediskových obcí. Po jednáních na úřadech je v roce 1966 povolena výstavba sedmi rodinných domků na ulici k lesu-dnešní Bělské. V témže roce se ruší parní pekárna, chléb a další pečivo se dováží.

1967 - po dlouhých jednáních začíná stavba nové požární zbrojnice. Ta se staví brigádnicky v akci "Z".

21. 8. 1968 - vpád vojsk Varšavské smlouvy do republiky.

V roce 1969 se začíná v obci postupně pokládat kanalizace.

Další sčítání lidu probíhá v roce 1970. V Borové žije 657 osob, z toho 310 mužů a 347 žen. V obci je devět automobilů.

30. srpna 1970 je slavnostně uvedena do provozu nová hasičská zbrojnice.

V letech 1971 - 1972 se staví nový výškový vodojem, který nahrazuje podzemní nádrž. Pokládá se nový vodovodní řad z litinového potrubí. Zákaz výstavby na Borové trvá, povolují se jen výjimky.

V roce 1973 zaniká borovská škola, v té době jí navštěvovaly už jen děti první a druhé třídy. V letech 1974 - 1976 se provádí rekonstrukce budovy školy, ze které se stává mateřská školka. Ta je slavnostně otevřena 1. září 1976.

V roce 1983 je zrušen zákaz výstavby.

V roce 1989 je na konci ulice Bělské zřízena skládka komunálního odpadu.

17. listopadu 1989 - Sametová revoluce,pád komunistického režimu.

V prvních svobodných komunálních volbách byl zvolen starostou Bolatic a Borové p.František Solich.

1992 - borovský vodovodní řád je propojen s bolatickým.

1995 - 1996 - do obce se zavádí plyn a hromadně také telefon.

1998 - Reprezentace naší obce jede na první Borovské hry-sraz všech Borových v ČR. To se premiérově koná v Borové u Poličky.

V roce 1999 dostávájí ulice Borové své názvy.

2000 - Koná se první Strassenfest-uliční slavnost. Hostitelem je ulice Bělská. Tato tradice nám vydržela dodnes, každý rok pořádá uliční slavnost jiná ulice.

2002 - Borová je poprvé hostitelem Borovských her. Akce probíhá na novém hrišti, které vzniklo z rekultivace skládky komunálního odpadu.

2003 - pokládá se nový vodovodní řad. Litinové potrubí je nahrazeno plastovým. Na některých ulicích se opravuje kanalizace. Do provozu je dána nová čistička odpadních vod.

24. května 2004 je slavnostně vysvěcen nový zvon. Je zavěšen a hned vyzkoušen. Starý zvon byl již prasklý.

3. června 2006 obec slaví 220 let od svého založení, při této příležitosti byla odhalena a posvěcena pamětní deska věnovaná zakladatelům osady Heneberky, pánům Aloisovi a Eugenovi Henne z Henneberku.

V roce 2009 došlo k rekonstrukci mateřské školky. Byla provedena výměna oken, celkové zateplení budovy a oprava sociálního zařízení.

V roce 2010 Borová hostila již podruhé Borovské hry. Soutěžní klání se opět uskutečnilo ve sportovním areálu. Do krásně vyzdobené obce přijelo pět reprezentací obcí z ČR a jedna ze Slovenska. Na organizaci her i na celkový vzhled obce jsme slyšeli z úst přespolních borováků jen samou chválu.

Také další kulturní život vesnice je bohatý, každý rok se koná Kácení máje, Maškarní ples pro děti i pro dospělé, Setkání seniorů s dechovkou a na Štědrý den se na rynku scházejí občané ke zpívání koled.

K 1. 9. 2011 žije v Borové 674 obyvatel ve 180 domech, jsou zde dva obchody, dvě hospody, mateřská školka, hasičská zbrojnice, hřebčín a sportovně-rekreační areál.